Historie neurochirurgie v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem (1968-2012)
(zpracoval J. Šedý, M. Sameš)
První touhu pěstovat neurochirurgii v Ústí nad Labem měl dr. Pavel Žalud, narozený v německé rodině v Želnavě na Šumavě. Po promoci a těsně před začátkem druhé světové války pro svůj židovský původ a levicové názory emigroval s rodinou do Velké Británie. Zde pracoval v různých nemocnicích, ošetřoval zraněné příslušníky RAF a oběti náletů na Londýn. Pracoval rovněž na neurochirurgickém oddělení, kde se seznámil s dr. Shapiro, se kterým ještě v šedesátých letech udržoval korespondenční diskuzi. Po roce 1945 se vrátil do ČSR, pomáhal ošetřovat nemocné v koncentračním táboře Terezín. Tady se seznámil s pražským chirurgem dr. Jiřím Rödlingem a později nastoupil na chirurgické oddělení v nemocnici v Ústí nad Labem, které již dr. Rödling vedl. Dr. Žalud byl poslán na stáž do ÚVN na zkušenou a po návratu si začal uspokojovat touhu stát se neurochirurgem. Výsledky operací nebyly však přesvědčivé. Proto mu primář Rödling navrhl, aby se věnoval anestézii, jejíž základy získal během své válečné praxe v Británii. Založil Anesteziologické oddělení v tehdejší Krajské nemocnici a propagoval samostatný obor anestézii v rámci tehdejšího Ústavu pro další vzdělávání budoucích anesteziologů v ČR. V roce 1974 otevřel pokrokově sedmilůžkové ARO oddělení, v té době hned po Nemocnici na Františku, FN v Plzni a na Kladně. Vzhledem ke svému výbornému jazykovému vybavení a čilým mezinárodním stykům studoval zahraniční časopisy, věnoval se mj. metabolismu glukózy v neuronech, edému mozku. S velkou radostí přivítal otevření Neurochirurgického oddělení v Ústí nad Labem, s jehož přednostou dr. Zdeňkem Malým vedl vášnivé odborné diskuze (podle vzpomínek J. Šedého).
Neurochirurgické oddělení v Ústí nad Labem bylo založeno 1.11.1968 . V té době se podařilo dvojici nestorů české neurochirurgie prof. Kuncovi (ÚVN Praha) a Prof. Petrovi (Hradec Králové) prosadit myšlenku, že rozsáhlá a hustě obydlená oblast severočeského kraje si zaslouží vlastní neurochirurgické pracoviště.
Nejdříve začal budovat toto oddělení sám primář Malý. 1. 8. 1969 nastoupila na neurochirurgii v Ústí nad Labem dr. Eva Urbánková. V té době, necelý rok po svém založení, bylo oddělení bez vlastních lůžek a vlastních sálů. Zprvu to vlastně byla jakási „kočovná společnost“, až do roku 1974, kdy vzniklo lůžkové oddělení. V té době existovala vynikající a přátelská spolupráce s neurologickými pracovišti v kraji, zejména s neurologií v Chomutově (prim. Pinta, prim. Skřivánek), v Liberci (prim. Křivánek, prim. Drahozal), v Mostě (prim. Sereghy) a v Rumburku (prim. Vít). „Do těchto zařízení jsme jezdili operovat i v pozdějších letech, neboť kapacita našich lůžek nestačila zájmu a čekací doby byly neúměrně dlouhé,“ vzpomíná dnes dr. Eva Urbánková. Tito dva lékaři tvořili páteř oddělení v průběhu prvních let fungování. Postupně se ústecká neurochirurgie v 70. letech rozrostla o další lékaře, na oddělení přišli dr. Šanc, dr. Daněk a v roce 1978 dr. Beneš ml. V roce 1983 pak přibyl dr. Suchomel, koncem 80 let dr. Sameš, dr. Häckel a dr. Steindler. V roce 1994 přišel dr. Mohapl a o rok později dr. Zoul.
Prvním primářem nového oddělení byl dr. Zdeněk Malý, CSc. Přišel z neurochirurického pracoviště ve Střešovicích. I díky tomu zůstala intenzivní spolupráce mezi střešovickou a ústeckou neurochirurgií. Dr. Zdeněk Malý se narodil 20.6.1928 v Uherském Hradišti, vystudoval Vojenskou akademii v Hradci Králové a první neurochirurgické zkušenosti získal na hradecké klinice prof. Petra. Na neurochirurgii ÚVN přešel na školské místo, později mu byla prof. Kuncem nabídnuta možnost vybudovat pracoviště na severu Čech. Dr. Malý byl manuálně skvělý operatér a velmi charizmatický muž až s magickými vizemi a neuvěřitelnou schopností diagnostické představivosti z tehdejší angiografie. Měl čilé kontakty se zahraničím a krátce získával zkušenosti i v Jižní Americe. Neurochirurgie v Ústí si rychle vybudovala solidní pozici a stala se jedním z progresivních pracovišť tehdejší ČSSR. Spolupráce existovala i s ústeckou ZOO, kam místní neurochirurgové v čele s primářem jezdili operovat.
Dr. Urbánková přišla na neurochirurgické oddělení z chirurgického pracoviště v Hořovicích v roce 1969. Dr. Urbánková se věnovala celému spektru neurochirurgie, významným milníkem bylo vybudování vlastní JIP vedené neurointenzivistou. Primářkou oddělení se stala v roce 1988, v historii ČR jako první a dosud jediná žena. V 90. letech začala prim. Urbánková jako první v Československu operovat krční ploténky předním přístupem dle Caspara.
MUDr. Suchomel obohatil tým od roku 1984 svým systematickým přístupem jak ve studiu tak v klinické medicíně, snažil se od počátku standardizovat léčebné a diagnostické postupy. Ve spolupráci s ARO (prim. Nalos) a dětskou JIP (prim. Pajerek) vybudoval v Masarykově nemocnici od základů neurointenzivní péči a neuromonitoraci. V diagnostice demencí a normotenzního hydrocefalu zavedl do praxe lumbální infuzní test. V synergii s nadáním pro nové technologie významně rozvíjel mikrochirurgickou techniku u spondylochirurgických a cévních výkonů. V roce 1993 odešel do Liberce budovat nové neurochirurgické pracoviště.
Od roku 1988 se zástupcem primářky stal dr. Vladimír Beneš. V roce 1989 odjel na roční stáž do Barrow Neurological Institute v Phoenixu k prof. Spetzlerovi. Získané zkušenosti měli zásadní vliv na další vývoj oboru nejen v rámci ústecké neurochirurgie, ale v rámci celého Československa.
Mezi inovace, které dr. Beneš zavedl patří aktutní operativa prasklých mozkových aneuryzmat a rozvoj cévní neurochirurgie včetně operací karotických stenóz, dále pak aktivní účast mladších lékařů – neurochirurgů v provádění operačních přístupů, která vedla k celkově lepší erudici vychovávaných odborníků. V roce 1996 se stal primářem ústecké neurochirurgie, v roce 1997 pak odchází spolu s dr. Häckelem, dr. Mohaplem a dr. Kramářem z ústecké neurochirurgie na neurochirurgickou kliniku ve Střešovicích, kde je dosud přednostou.
V roce 1997 se primářem neurochirurgického oddělení stává dr. Sameš, do té doby zástupce prim. doc. Beneše. Prioritní oblastí zájmu jsou cévní neurochirugie, onkoneurochirurgie a chirurgie baze lební. Zástupcem se stává dr. Steindler, dalším osazenstvem byli dr. Hofman, dr. Vaněk a dr. Zoul. V roce 1998 do týmu přibyli dr. Bartoš a dr. Vachata. V roce 2001 přišel dr. Šercl a dr. Saur, o dva roky později dr. Humhej, dr. Hejčl a dr. Janouš.
Na přelomu roku 2003 a 2004 se nemocnice přestěhovala do nových prostor na Bukově. Neurochirurgie získala nové, moderní oddělení, sály s novým vybavením a podporu diagnostického komplexu s MRI. V roce 2006 vychází učebnice neurochirurgie kolektivu Sameš a kol. (spoluautoři dr. Vaněk, dr. Bartoš a dr. Vachata). V září 2007 se pak z neurochirurgického oddělení stává klinika při Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. V průběhu let 2005-2010 přicházejí na oddělení další lékaři, dr. Radovnický, dr. Zolal, dr. Orlický a Ital dr. Malucelli. Posledním přírůstkem do týmu neurochirurgie se v roce 2011 stává dr. Provazníková, která však již od roku 2008 na ústeckou neurochirurgii jako studentka medicíny pilně docházela.
V počtu operací došlo k významné akceleraci výkonnosti po roce 1990 a znovu po roce 2000, posledních pěti letech klinika provádí mezi 2500 až 2800 výkony za rok.
Na postu staniční sálové sestry neurochirurgie působily od vzniku oddělení do současnosti Iva Kilbová, Renata Krajníková, Marie Křivancová, Petra Antonyová, Hanka Karbanová, Irena Holzknechtová, Věra Zemanová. Ve funkci vrchní sestry neurochirurgie chronologicky Ludmila Janoušková, Helena Burešová, po reorganizaci zastávaly pozici staniční sestry standardního oddělení Zuzana Prokopová, Věra Sloupová , Lucie Jindrová, Jana Chladová, Andrea Málková, Kateřina Tomová. Ve funkci manažérky neurochirurgie Lenka Andrlová, Jana Gárdlíková a v postavení staniční sestry na JIP postupně Věra Kostelníková, Zdena Fomanová a Věra Raždíková.
Pracoviště se zasloužilo o zavedení řady nových filozofií a progresivních operačních technik v rámci republiky, nejčastěji v souvislosti s řešením více než 10 výzkumných grantových projektů. Ke konci osmdesátých let to byla operace krční páteře z předního přístupu mikrotechnikou podle Caspara, přibližně v téže době byla z Ústí nad Labem zavedena do naší země akutní operativa mozkových aneurysmat a na evropské úrovni byl provozován celistvý neurovaskulární program zahrnující operace karotid a EC-IC bypassů. Republikové renomé měl od počátku devadesátých let zásluhou dr. Suchomela program léčby a výzkumu normotenzního hydrocefalu. Na počátku tohoto desetiletí se stala zdejší neurochirurgie, v souhlase se světovým trendem, pionýrem renesance operací mozku při vědomí a aplikace traktografie (DTI) do počítačové navigace. V rámci spinálního programu byla v Ústí nad Labem implantována první umělá krční ploténka Bryan ve střední a východní Evropě. Originální výkony byly zahájeny v oblasti báze lební, především operační přístupy skrze temporální kost a rekonstrukční operace faciálního nervu. Klinika je od založení spondylochirurgické databáze spondylochirurgickým pracovištěm kategorie A a certifikovaným Komplexním cerebrovaskulárním centrem v auditu MZ ČR.
Ústecká neurochirurgie pořádala Výroční kongres ČNCHS v letech 1993, 1998, 2008, spondylochirurgický kongres v roce 2003, Pracovní dny chirurgie báze lební v roce 2003 a 2010, dále tři semináře s přenosem živých operací do auditoria. V roce 2010 zorganizovala mezinárodní neurovaskulární kongres a v roce 2012 spojený mezinárodní kongres CENS a CNS v Praze.
Od počátku se pracoviště zabývalo výzkumem klinickým i laboratorním. Experimenty byly zprvu prováděny ve spolupráci se ZOO v Ústí nad Labem, později v roce 2001 byla vybavena vlastní anatomická laboratoř první svého druhu v ČR. Zázemí této laboratoře bylo využito k organizování pravidelných mezinárodních workshopů a kurzů transtemporálních přístupů a ECIC bypassů pod hlavičkou Skull Base Surgery Committee Světové neurochirurgické federace (WFNS). Ústecká neurochirurgie je jedním z šesti evrospkých pracovišť certifikována „WFNS Education Center for Skull Base Surgery Class A“.
Od roku 2000 působí pracoviště ve výuce mediků na 2. LF UK Praha a později ve výuce neurochirurgie části šestého ročníku LF UK Plzeň. Klinika je od roku 2009 školitelským místem v Doktorandském studijním programu v biomedicíně v oboru neurověd.